Evropská komise přišla s balíčkem opatření pro zlepšení fungování jednotného vnitřního trhu Evropské unie. Opatření se týkají jak harmonizované, tak neharmonizované oblasti. Jednou z hlavních priorit Evropské komise je zlepšit fungování vnitřního trhu pro podniky a občany. Základní požadavky se příliš neliší od požadavků z roku 1985, kdy Komise zveřejnila svou Bílou knihu o dokončení vnitřního trhu, a z roku 1993, kdy byl zaveden jednotný evropský trh. Nyní, stejně jako tehdy, je integrovaný trh bez vnitřních hranic nejlepším způsobem, jak zvýšit konkurenceschopnost evropského hospodářství. Lépe fungující vnitřní trh zboží je tudíž zásadním prvkem obnovené strategie pro zaměstnanost a růst, který umožní EU konkurovat a uspět v globalizovaném hospodářství, kde hlavní obchodní partneři disponují velkými a jednotnými trhy. Níže uvedená čtyři opatření jsou důležitým krokem tímto směrem. Jsou nedílnou součástí nové strategie jednotného trhu pro 21. století.

Vnitřní trh zboží je považován za úhelný kámen konkurenceschopnosti Evropy.

Balíček legislativních opatření je předkládán v souvislosti s probíhajícím přezkumem jednotného trhu 21. století. Jako takový poskytuje stručnou analýzu jedné ze čtyř svobod – volného pohybu zboží – a vysvětluje několik konkrétních nových opatření zaměřených na zlepšení této svobody. K dnešnímu dni byla většina důležitých technických překážek, jež brání volnému pohybu zboží v rámci EU, buď odstraněna nebo bylo zabráněno jejich vzniku. Podniky a občané jsou se současným způsobem fungování vnitřního trhu zboží v zásadě spokojeni. Avšak výsledky veřejné konzultace o budoucnosti vnitřního trhu odhalily řadu nedořešených slabých stránek vnitřního trhu zboží, jež mají i nadále negativní dopad na podnikající subjekty i spotřebitele. Zúčastněné strany se například domnívají, že kvůli vnitrostátním technickým předpisům nadále nemají skutečný přístup k volnému obchodu v EU. Znamená to rovněž, že pro spotřebitele tyto výrobky nebudou dostupné na vnitrostátních trzích a že budou mít omezenou šíři výběru. Zúčastněné strany si stěžují například i na nejasnost a nejednotnost stávajících předpisů EU týkajících se uvádění výrobků na trh a na nedostatky v označení CE na výrobcích. Spotřebitelé si nejsou jisti skutečným významem označení CE, přičemž některé členské státy jsou při uplatňování příslušných předpisů náročnější než jiné. V některých jiných státech nemusí být uznávána prohlášení o shodě a výrobcům mohou vznikat různě vysoké náklady na zkušební, certifikační a inspekční orgány posuzující shodu. Např. v  oblasti automobilového průmyslu jsou mnozí občané při registraci svého osobního vozu ve své domovské zemi nebo jeho převodu tamtéž nadále vystaveni zbytečnému papírování a dodatečným nákladům.

 

Integrovaný vnitřní trh bez hranic zůstává nejlepším způsobem zvýšení konkurenceschopnosti evropského hospodářství. Vzhledem k tomu, že v souvislosti s obchodováním s některými výrobky v rámci EU dosud existuje příliš mnoho byrokracie, administrativních překážek a nejistoty, tento balíček navrhuje nová opatření, jejichž cílem je dále usnadnit volný pohyb zboží a zjednodušit a modernizovat zásady a pravidla vnitřního trhu v souladu se zásadou zlepšení a zjednodušení právních úprav (konkrétněji v bodu 5).

 

Opatření jsou důležitými prvky obnovené strategie pro zaměstnanost a růst. Jsou nedílnou součástí nových cílů a souboru opatření, které Komise předloží v rámci probíhajícího přezkumu jednotného trhu 21. století.

 

Vnitřní trh zboží je zásadním prvkem evropské integrace. Proces, jenž byl zahájen před 50 lety v rámci celní unie a zahrnoval zrušení cel uvnitř Evropského společenství v roce 1968 a stanovení společného vnějšího celního sazebníku, se stal v průběhu let jedním z hlavních pilířů síly a stability Evropy. Bez ohledu na značnou složitost a rozsah tohoto úkolu bylo Společenství schopno vytvořit poměrně rychle právní rámec, který zlepšil život občanů a podniků. Vnitřní trh zboží není jen hlavním katalyzátorem růstu ve Společenství, nýbrž má rovněž silný vliv na schopnost EU konkurovat na mezinárodní úrovni. Výše uvedený balíček je předkládán v souvislosti s probíhajícím přezkumem jednotného trhu 21. století, jehož výsledky budou předloženy ještě v roce 2007 ve dvou krocích: předběžné zprávě, která byla publikována v únoru 2007 na jarním zasedání Evropské rady, po které budou na podzim roku 2007 následovat konkrétnější návrhy. Uvedený přezkum vychází z veřejné konzultace provedené v roce 2006 a poskytne celkovou analýzu čtyř svobod jednotného trhu. V závěrečné zprávě bude navržena škála opatření, jež doplní opatření a návrhy uvedená v tomto balíčku. Další text doprovází a vysvětluje několik nových opatření zaměřených na další usnadnění volného pohybu zboží v situaci, kdy v souvislosti s uváděním některých výrobků na trh v rámci EU dosud existují nejasnosti anebo administrativní překážky.

 

Vnitřní trh zboží těsněji propojil evropské ekonomiky a obchod mezi členskými státy výrazně vzrostl. Obchod mezi členskými státy EU-27 představuje dvě třetiny celkového obchodu a potvrzuje velký význam obchodu mezi těmito 27 členskými státy v porovnání s obchodem s ostatními státy světa. Dnes je obtížné si představit život v EU bez výrobků vznikajících mimo domovskou zemi. Každý obchod v Evropě nyní nabízí mnohem širší výběr kvalitnějších výrobků. Ani výrobky každodenní spotřeby nejsou vyráběny výlučně v domovské zemi, nýbrž pocházejí z celé Evropy. Avšak vnitřní trh zboží nepřináší výhody jen občanům EU. Díky harmonizaci vnitrostátních technických předpisů, která umožňuje snížení nákladů na zajištění souladu s příslušnými pravidly a dosažení úspor z rozsahu, mohou podniky pracovat mnohem efektivněji.

 

Pokud jde o vnitřní trh zboží, podařilo se splnit téměř všechny sliby obsažené v Bílé knize o dokončení vnitřního trhu z roku 1985. Uplatňování článků 28 až 30 Smlouvy o ES a sekundární právo ES odstranilo téměř všechny technické překážky obchodu se zbožím v rámci EU, zvláště pak překážky v zásobovacím řetězci. Většina základních prací vedoucích k cílům byla provedena před rokem 1992. Nejvýznamnější zbývající překážky obchodu se zbožím v rámci EU existují v neharmonizované oblasti nebo v jiných stejně důležitých oblastech jako jsou daně (kde úroveň harmonizace nepostačuje pro účinné odstranění všech překážek a deformací jednotného trhu způsobených daněmi) a v oblasti duševního vlastnictví. Průzkumy ukazují, že většina podniků a občanů je spokojena se současným způsobem fungování vnitřního trhu. Více než 60 % společností se vyjádřilo, že vnitřní trh přispěl k jejich úspěchu při prodeji jejich výrobků v jiných členských státech. Nedávný průzkum Eurobarometr1 ukazuje, že tři čtvrtiny občanů EU (75 %) se domnívají, že vnitřní trh má pozitivní vliv.

 

Od zrušení vnitřních hraničních kontrol dne 1. ledna 1993 (v ČR od 1.5.2004) se situace uvnitř Evropské unie i za jejími hranicemi dramaticky změnila.

 

Spotřebitelé využívají výhod vnitřního trhu zboží: od roku 1993 je vnitřní trh zboží založen na zrušení všech technických překážek v zásobovacím řetězci, takže výrobky mohou být prodávány spotřebitelům na jejich domácím trhu. Výrobky bývaly téměř výlučně nabízeny k prodeji spotřebitelům v jejich domácím členském státě. Shromažďování informací o jiných výrobcích, jež byly na prodej jinde v EU, bylo obtížné a časově náročné. Dnes tradiční zásobovací řetězec z počátku 90. let 20. století doplňují nové zásobovací řetězce. Díky rostoucímu užívání internetu, zrušení hranic uvnitř EU, zavedení eura, poklesu nákladů na dopravu atd. mají občané / spotřebitelé mnohem širší výběr kde, kdy a jak daný výrobek koupit. Proto v rostoucí míře kupují výrobky (například motorová vozidla) v jiných členských státech nebo „na dálku“.

 

Dochází k rychlé inovaci výrobků: Vnikají nové technologie, jež umožňují rychlé zavádění nových výrobků a zvyšování flexibility výrobních postupů.

 

Podniky se musí rychle přizpůsobovat novým výzvám: Podniky nyní čelí náročným výzvám, z nichž některé jsou vnitřní povahy (stále rychlejší technologický rozvoj, chybějící dovednosti), zatímco jiné jsou povahy vnější (očekávání společnosti ohledně ochrany spotřebitelů, životního prostředí a zdraví). Zároveň vznikl nový světový hospodářský systém, pro nějž je příznačná vysoká mobilita. Podniky v EU čelí zvyšující se internacionalizaci světového hospodářství, za níž stojí zlepšující se dopravní spojení, snižující se telekomunikační náklady, menší překážky obchodu a investic a sílící hospodářská soutěž v důsledku vzniku nových celosvětových konkurentů.

 

Navzdory četným úspěchům není vnitřní trh zboží dokončen. Musí přihlížet k technickému pokroku, globálnímu prostředí a měnící se poptávce spotřebitelů. Zlepšování vnitřního trhu je neustávající proces, který vyžaduje trvalé úsilí, bdělost a průběžnou aktualizaci. Komise zahájila v dubnu 2006 veřejnou konzultaci ohledně budoucnosti vnitřního trhu. Z jejích výsledků vyplývá, že většina zúčastněných stran je sice s dosaženými zásadními výsledky spokojena, avšak pokud jde o vnitřní trh zboží, existují dva podstatné problémy:

 

Vnitrostátní technické předpisy dosud představují významnou překážku volného obchodu v rámci EU. Za hlavní překážku, a to zejména pro malé a střední podniky, je považováno nedostatečné uplatňování a vymáhání ustanovení Smlouvy o ES, zvláště v neharmonizovaných výrobních odvětvích. Zúčastněné strany tvrdí, že vnitrostátní technické předpisy dosud vedou ke značným překážkám volného pohybu zboží uvnitř EU, jejichž výsledkem jsou další správní kontroly a zkoušky. Zúčastněné strany se domnívají, že současný systém dozoru nad trhem vyžaduje podstatné zlepšení, protože v členských státech neexistuje jednotný přístup. Kromě toho mají členské státy nedostatek přiměřených zdrojů, aby se mohly vyrovnat se stále se měnícím podnikatelským prostředím v oblasti obchodu.

 

Mnoho předpisů EU se vyznačuje nejednotností či složitostí: Zúčastněné strany si stěžují na nejasnost a nejednotnost předpisů EU. Například pro stejný výrobek platí různé definice, některé základní pojmy nejsou definovány vůbec. Různé postupy posuzování shody se překrývají a subjekty posuzování shody dosud narážejí na právní překážky. Zúčastněné strany se proto domnívají, že správní rámec pro zboží je nadále příliš roztříštěný. Rovněž poukazují na nedostatky v používání označení CE, jehož skutečný význam zůstává mnohdy nepochopen.

 

Kromě toho postupně vznikají nové překážky pro občany / spotřebitele, například v oblasti motorových vozidel. Převod motorových vozidel do jiného členského státu je neustále předmětem stížností, zvláště z důvodu složitých postupů schvalování a registrace. Schvalovací postupy platné pro použitá motorová vozidla jsou mnohdy pomalé a nákladné a vedou někdy i k zákazu používání vozu, který byl již předtím v souladu se zákony používán v silničním provozu v některém jiném členském státě EU. Registrace vozů pocházejících z jiného členského státu často vyžaduje splnění náročných administrativních formalit.

 

Výsledky veřejné konzultace o budoucnosti vnitřního trhu jsou jednoznačné: kvalita právních předpisů EU týkajících se zboží se musí zlepšit, přičemž je nutné věnovat větší pozornost potřebám a zájmům občanů souvisejícím s vnitřním trhem zboží. Komise proto předkládá tato čtyři různá opatření:

 

návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování určitých vnitrostátních technických pravidel u výrobků zákonně uváděných na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí 3052/95/ES;

 

návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh;

 

návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o společném rámci pro uvádění výrobků na trh;

interpretační sdělení o postupech registrace motorových vozidel pocházejících z jiného členského státu.

 

Cílem těchto opatření je vyřešit některé z hlavních problémů týkajících se vnitřního trhu zboží, které vyplynuly z veřejné konzultace o budoucnosti vnitřního trhu, a to formou těchto řešení:

 

5.1. Odstranění závažných překážek volného obchodu způsobených vnitrostátními technickými předpisy

Zásada volného pohybu zboží je stanovena ve Smlouvě o ES a lze ji přímo uplatňovat ve všech členských státech. Tato smlouva zavazuje členské státy, aby přijímaly výrobky zákonně vyráběné nebo uváděné na trh v jiném členském státě, jež nepodléhají harmonizaci Společenství, pokud omezení obchodu nemůže být konkrétně odůvodněno převažujícím veřejným zájmem, jako je například ochrana zdraví nebo ochrana životního prostředí. To znamená, že některé vnitrostátní překážky mohou být oprávněné, zatímco jiné nikoli. V praxi jsou však technické překážky volného pohybu zboží v rámci EU dosud rozšířené. Technické překážky vznikají působením vnitrostátních předpisů, které podnikům závazně ukládají přizpůsobovat výrobky zákonně uváděné na trh v členském státě původu předpisům členského státu určení. Tyto překážky dosud existují z několika důvodů. Mnoho podniků nemá dostatek odborných znalostí, času, přiměřených lidských zdrojů a finančních prostředků k prosazování svých práv v členském státě, ve kterém hodlá prodávat své výrobky. Mezi podniky i vnitrostátními orgány také často chybí dostatečné povědomí o zásadě volného pohybu zboží. Jednotlivé strany též často v případě projednávání čelí právní nejistotě, pokud jde o důkazní břemeno. Navíc se podniky v případě rozhodnutí prodávat výrobek na trhu jiného členského státu vystavují riziku, neboť je pro ně obtížné předem zjistit, zda budou své výrobky moci v jiném členském státu zákonně prodávat. Ačkoli Soudní dvůr - ESD potvrdil zásadu, že členské státy mají povinnost poskytnout osobám náhradu ztráty a škody způsobené porušením přímo použitelných právních předpisů Společenství, za něž nesou odpovědnost, vede výše zmíněná nejistota k vyhýbání se riziku: podniky „hrají na jistotu“ a vyhýbají se všem případným střetům nebo jednáním s vnitrostátními orgány členského státu určení. Zásada volného pohybu zboží je zakotvena ve Smlouvě o ES a byla předmětem mnoha rozsudků Evropského soudního dvora. Je třeba zvýšit úsilí o její plné uvedení do praxe tak, aby výrobky zákonně uváděné na trh v jednom členském státě mohly být snadno uváděny na trh i jinde v EU.

Návrh nařízení, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování určitých vnitrostátních technických pravidel u výrobků zákonně uváděných na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí 3052/95/ES, proto zajišťuje, že se podniky budou moci spoléhat na tuto zásadu Smlouvy a že orgány státní správy členských států budou mít nástroje nutné k jejímu provádění. Základní zásadou návrhu je transparentnost a účinnost: transparentnost informací, jež si mají vyměňovat podniky a vnitrostátní orgány, účinnost díky vyloučení zdvojování kontrol a zkoušení a současnému umožnění členským státům, aby si udržely vysokou úroveň ochrany spotřebitelů a životního prostředí. Návrh zejména řeší důkazní břemeno, neboť stanoví procesní požadavky, které musejí být dodrženy, má-li být danému výrobku zamítnut přístup na trh. Návrh stanoví, že členský stát určení musí písemně odůvodnit technické a vědecké důvody, které stojí za jeho záměrem odmítnout pro daný výrobek přístup na vnitrostátní trh. Hospodářský subjekt bude mít rovněž právo svůj případ obhajovat a předložit příslušným orgánům přesvědčivé argumenty.

 

Postupné vytváření vnitřního trhu zboží vedlo ke vzniku spleti různých předpisů a postupů. Některé z nich jsou pro podniky a orgány dozoru velmi složité a vedou ke zbytečně vysokým administrativním nákladům a právní nejednotnosti při jejich uplatňování. Ačkoli byly původně určeny ke zlepšení zdraví a bezpečnosti, technické předpisy se rovněž mohou stát nástroji ochranářství na trhu.

Za prvé musí být zjednodušeny předpisy týkající se posuzování shody výrobků pro podniky a příslušné orgány. V současné situaci musí některé výrobky procházet různými řízeními, aby splnily požadavky několika různých směrnic. V řadě oblastí musí podniky zajišťovat soulad nejen s jedním právním předpisem, nýbrž s množstvím různých právních nástrojů. Vzhledem k odlišným formulacím a různým koncepcím je pro podniky čím dál tím obtížnější chápat své zákonné povinnosti. Aby byly schopny postupovat řádně podle zákona, jsou nuceny opírat se v rostoucí míře o odborný právní názor. Někteří z výrobců jsou dokonce nuceni obracet se na různé zkušební orgány a nechávat si jeden a týž výrobek certifikovat podle různých směrnic. Navíc se objevila nutnost nezávisle a úředně schvalovat způsobilost, nestrannost a bezúhonnost subjektů posuzování shody akreditace subjektů posuzujících shodu).

Za druhé jsou pro ochranu spotřebitelů před nebezpečnými a předpisům nevyhovujícími výrobky zásadně nezbytné činnosti dozoru nad trhem. Bezpečnost evropského trhu do značné míry závisí na aktivním a jednotném vymáhání předpisů Společenství týkajících se bezpečnosti výrobků. Vnitrostátní orgány však postrádají prostředky nezbytné k účinnému a důslednému uplatňování dozoru nad trhem. Čelí bez ustání novým náročným výzvám, jako jsou rychle probíhající změny v hospodářství, nové výrobky na trhu a rostoucí dovozy ze třetích zemí. Navíc sílící internacionalizace a složitost obchodních transakcí stále více ztěžují stanovení identity jednotlivých článků distribučního řetězce, takže úřady v případě problému mnohdy nejsou schopny najít tu pravou osobu, na kterou je třeba se obrátit. Způsob, jímž je dozor nad trhem v Evropě v současnosti uspořádán, již nadále neodpovídá vnitřnímu trhu bez vnitřních hranic. Výrobky uvnitř Společenství volně obíhají, aniž by procházely jakýmikoli vnitřními kontrolními body, přičemž pravomoci vnitrostátních orgánů jsou omezeny jen na jejich vlastní území. Nebezpečné výrobky tudíž procházejí sítí nepovšimnuty a jsou pak uváděny na trh. Takovéto výrobky často znamenají pro spotřebitele zdravotní a finanční riziko. Popsaná situace zároveň vytváří pro hospodářské subjekty, které nehrají podle pravidel, nekalou konkurenční výhodu, zejména pak v cenově citlivých odvětvích. Nedodržování věcných či procesních požadavků jim umožňuje dosahovat významných úspor nákladů na zajišťování shody a následně nabízet své výrobky za ceny nižší než jejich konkurenti, kteří zákon ctí. Činnosti dozoru nad trhem je tudíž nutno koordinovat a posilovat v rámci celého vnitřního trhu bez hranic, na němž je často zapotřebí zasahovat společně a v celoevropském měřítku.

Za třetí je nutno mnohem lépe ochraňovat používání označení CE. Teoreticky vzato je úloha označení CE jednoduchá: dává najevo výkonným orgánům i spotřebitelům, že výrobce deklaruje, že uplatnil veškeré příslušné směrnice ES. Výrobek opatřený označením CE proto požívá výhod volného oběhu uvnitř Společenství. Mnoho obchodníků uvnitř i vně EU ne vždy chápe význam používání označení CE a řada výrobků nesoucích toto označení není v souladu s příslušnými právními předpisy. Takové výrobky obvykle nenabízejí tutéž míru bezpečnosti jako výrobky splňující požadavky shody, a představují tudíž závažné riziko pro spotřebitele/ uživatele. Výrobky nesplňující požadavky shody mohou být nadto vyráběny s nižšími náklady. Tato situace tedy vytváří pro hospodářské subjekty, které nehrají podle pravidel, nekalou konkurenční výhodu.

 

Návrh rozhodnutí o společném rámci pro uvádění výrobků na trh zefektivní různé postupy posuzování shody výrobků, aby se předešlo jejich překrývání a omezily se složité postupy. Jsou v něm rovněž uvedena harmonizovaná ustanovení pro budoucí právní předpisy. Současně s tímto návrhem Komise rovněž zajistí právní ochranu označení CE, a to jeho zaregistrováním jakožto kolektivní ochranné známky. Tato nová ochrana umožní veřejným orgánům rychle a účinně postupovat proti případům zneužití. Bude též poskytovat ochranu podnikům, které dodržují předpisy, před nesolidními subjekty, kteří opatří označením CE výrobek, jenž nenabízí dostatečně vysokou úroveň ochrany, která se v Evropě vyžaduje.