„Mnoho lidí si myslí, že eurozáruka existuje, protože jsme v Evropské unii. Jenže to není pravda. Takovou mezinárodní záruku poskytují prodejci pouze smluvně a spotřebitel na ni musí být upozorněn při nákupu, a to nejlépe písemně,“ říká Tomáš Večl, ředitel Evropského spotřebitelského centra ČR (ESC), které se věnuje ochraně spotřebitele na evropské úrovni.
Proto mnohdy mohou lidé u autorizovaného servisu v Česku reklamovat například vady svého vozu zakoupeného v zahraničí. To je ale možné pouze, když s tím prodejce souhlasí a uvede v záručním listu možnost provedení autorizované opravy v konkrétním značkovém servisu v jiné zemi. „Tzv. eurozáruku může poskytnout i prodejce elektroniky či jiného zboží, a to tak, že písemně sdělí, že výrobek lze reklamovat v pobočce jeho obchodu v jiné zemi. Musí to být ale skutečně písemně potvrzeno,“ podotýká Večl s tím, že se ESC setkává s případy, kdy takovou možnost reklamace sdělil prodejce pouze ústně. To ale nestačí a český zástupce firmy v takovém případě zákazníka odmítá.
Pokud „eurozáruka“ není smluvně poskytnuta, má každý spotřebitel v Evropské unii právo reklamovat zboží či službu u obchodníka, který mu toto zboží prodal. Je proto dobré informovat se v místě prodeje na svá spotřebitelská práva v dané zemi. Důležité je si například uvědomit, že v ostatních státech většinou neplatí klasická „česká“ dvouletá záruka na vady, které se objeví během užívání věci. Platí tam „pouze“ právo během 24 měsíců reklamovat vady, které na výrobku byly od počátku. A to s tím, že v prvních šesti měsících se má za to, že na výrobku vada byla od počátku, a je případně na obchodníkovi, aby prokázal opak. V následujících 18 měsících je pak na zákazníkovi, aby prokázal, že vada na výrobku byla od počátku.
„Co se týká lhůty na vyřízení reklamce, tak ve většině zemí EU je stanoveno, že reklamace má být vyřízena v ‚přiměřené době‘. Tento pojem je vykládán většinou jako lhůta mezi 4 až 6 týdny. U nás a na Slovensku je však maximální délka na vyřízení reklamace stanovena zákonem na 30 dní, zatímco v Polsku jde o pouhých 14 dní,“ dodává Večl. Úhrada nutných nákladů spojených s reklamací je rovněž upravena různě, je ale vždy dobré o ni prodávajícího požádat.
Proto mnohdy mohou lidé u autorizovaného servisu v Česku reklamovat například vady svého vozu zakoupeného v zahraničí. To je ale možné pouze, když s tím prodejce souhlasí a uvede v záručním listu možnost provedení autorizované opravy v konkrétním značkovém servisu v jiné zemi. „Tzv. eurozáruku může poskytnout i prodejce elektroniky či jiného zboží, a to tak, že písemně sdělí, že výrobek lze reklamovat v pobočce jeho obchodu v jiné zemi. Musí to být ale skutečně písemně potvrzeno,“ podotýká Večl s tím, že se ESC setkává s případy, kdy takovou možnost reklamace sdělil prodejce pouze ústně. To ale nestačí a český zástupce firmy v takovém případě zákazníka odmítá.
Pokud „eurozáruka“ není smluvně poskytnuta, má každý spotřebitel v Evropské unii právo reklamovat zboží či službu u obchodníka, který mu toto zboží prodal. Je proto dobré informovat se v místě prodeje na svá spotřebitelská práva v dané zemi. Důležité je si například uvědomit, že v ostatních státech většinou neplatí klasická „česká“ dvouletá záruka na vady, které se objeví během užívání věci. Platí tam „pouze“ právo během 24 měsíců reklamovat vady, které na výrobku byly od počátku. A to s tím, že v prvních šesti měsících se má za to, že na výrobku vada byla od počátku, a je případně na obchodníkovi, aby prokázal opak. V následujících 18 měsících je pak na zákazníkovi, aby prokázal, že vada na výrobku byla od počátku.
„Co se týká lhůty na vyřízení reklamce, tak ve většině zemí EU je stanoveno, že reklamace má být vyřízena v ‚přiměřené době‘. Tento pojem je vykládán většinou jako lhůta mezi 4 až 6 týdny. U nás a na Slovensku je však maximální délka na vyřízení reklamace stanovena zákonem na 30 dní, zatímco v Polsku jde o pouhých 14 dní,“ dodává Večl. Úhrada nutných nákladů spojených s reklamací je rovněž upravena různě, je ale vždy dobré o ni prodávajícího požádat.