pondělí 26. září 2016 15:50 Jazyk: ČeskyEnglish Podrobné vyhledávání

Home > Pro spotřebitele > Často kladené otázky > E-shopy: mají vrátit poštovné?

Často kladené otázky

E-shopy: mají vrátit poštovné?

DOTAZ: Na základě čeho by měly internetové obchody vracet svým zákazníkům při odstoupení od smlouvy podle § 1829 občanského zákoníku také náklady na dodání zboží? Který zákon tuto povinnost stanoví?

V českém právu tuto povinnost stanoví § 1832 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dále lze vyjít z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 15. dubna 2010 ve věci C-511/08, který je výkladem evropské směrnice 97/7/ES a má svůj význam rovněž pro výklad ustanovení občanského zákoníku, kde je obsažena právní úprava smluv uzavíraných distančním způsobem, respektive tzv. distančních smluv. Z uvedeného rozsudku Soudního dvora EU přitom vyplývá, že mezi finanční částky vracené po odstoupení od distanční smlouvy patří rovněž náklady na dodání zboží spotřebiteli, které spotřebitel na základě uzavřené smlouvy uhradil vedle kupní ceny. Do toho rámce lze zařadit např. položky označované jako poštovné a balné.

V § 1829 odst. 1 občanský zákoník stanoví, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů, přičemž tato lhůta v případě kupních smluv běží ode dne převzetí zboží. Bylo-li předmětem smlouvy několik druhů zboží nebo dodání několika částí, běží daná lhůta ode dne převzetí poslední dodávky zboží. V případě smluv, jejichž předmětem je pravidelná opakovaná dodávka zboží, je však počátkem lhůty naopak den převzetí první dodávky.

Dle § 1829 odst. 2 pak platí, že nebyl-li spotřebitel o využití tohoto práva poučen, může spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení podle odstavce 1. Jestliže však byl spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v této lhůtě, běží čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení ode dne, kdy spotřebitel poučení obdržel.

V § 1832 odst. 1 pak na uvedené navazuje povinnost podnikatele vrátit spotřebiteli bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, a to stejným způsobem. Podnikatel vrátí spotřebiteli přijaté peněžení prostředky jiným způsobem jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil a pokud mu tím nevzniknou další náklady.

Je však třeba upozornit na okolnost, že vrácení částky, kterou podnikatel přijal jako platbu za dodání zakoupeného výrobku, je dle § 1832 odst. 2 limitováno výší nejlevnějšího nabízeného způsobu dodání. Pokud tedy spotřebitel zvolil (a zaplatil) dražší z nabízených způsobů dodání, podnikatel mu plnou cenu takovéhoto způsobu dodání vrátit nemusí.

Podnikatel také nemusí vracet přijaté peněžní prostředky, dokud mu spotřebitel zakoupené zboží nevrátil či alespoň neprokázal, že je již podnikateli odeslal (§ 1832 odst. 4). Smluvní strany si tedy sice mají po odstoupení navzájem vrátit poskytnutá plnění, je však na spotřebiteli, aby v tomto směru učinil první krok. Vrácení výrobku podnikateli provádí spotřebitel na své vlastní náklady. Musí však o této skutečnosti být podnikatelem předem poučen. Pokud tak podnikatel neučiní, je povinen na základě § 1832 odst. 3 i k úhradě těchto nákladů.

Vzhledem k tomu, že se jedná o vztah upravený občanským zákoníkem, není Česká obchodní inspekce oprávněna řešit konkrétní spory spotřebitelů s obchodníky o vrácení těchto částek. Pokud nebudou internetové obchody rozhodnutí Soudního dvora EU respektovat a nevrátí po odstoupení od kupní smlouvy náklady spojené s dodáním zboží, mohou se spotřebitelé domoci tohoto nároku pouze prostřednictvím soudu, popřípadě jiného zvoleného arbitra.

Česká obchodní inspekce bude kontrolovat české e-shopy jako dosud. Pokud její inspektoři zjistí, že jsou informace uvedené na stránkách internetového obchodu, například ve všeobecných smluvních podmínkách, v rozporu s výkladem Soudního dvora EU, budou toto zjištění šetřit jako podezření z porušení zákona o ochraně spotřebitele, s možností uložení pokuty. V této souvislosti může ze strany internetového obchodu dojít k užití klamavé obchodní praktiky, a to poskytnutím nepravdivých informací o úrovni práv spotřebitele.

< zpět na seznam článků