Uvedení výrobku na trh

Z předpisů v dozorové kompetenci ČOI upravují uvádění výrobků na trh zejména zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, a zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh.

ZÁKON Č. 102/2001 SB.

… se vztahuje na výrobky, které jsou určené k nabídce spotřebiteli nebo u nichž lze užívání spotřebitelem rozumně předvídat, a to včetně věcí poskytnutých (k použití) v rámci služby. Zákon obsahuje v § 3 řadu hledisek, podle nichž lze posuzovat bezpečnost výrobku, za stěžejní však lze považovat definici bezpečného výrobku obsaženou v odstavci 1:

„Bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovenou výrobcem nebo po dobu obvyklé použitelnosti nebezpečí, nebo jehož užití představuje pro spotřebitele vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví pouze minimální nebezpečí při užívání výrobku, přičemž se sledují z hlediska rizika pro bezpečnost a ochranu zdraví spotřebitele zejména tato kritéria:

a) vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, poskytnutí návodu na jeho montáž a uvedení do provozu, dostupnost, obsah a srozumitelnost návodu, způsob užívání včetně vymezení prostředí užití, způsob označení, způsob provedení a označení výstrah, návod na údržbu a likvidaci, srozumitelnost a rozsah dalších údajů a informací poskytovaných výrobcem; údaje a informace musí být vždy uvedeny v českém jazyce,

b) vliv na další výrobek, za předpokladu jeho užívání s dalším výrobkem,

c) způsob předvádění výrobku,

d) rizika pro spotřebitele, kteří mohou být ohroženi při užití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.“

Odpovědnost za uvedení bezpečného výrobku na evropský trh nese osoba usazená v EU, která výrobek vyrobila, zplnomocněný zástupce mimoevropského výrobce usazený v EU, dovozce výrobku ze zemí mimo EU ale i další osoby v dodavatelském řetězci, jejichž činnost má prokazatelný vliv na vlastnosti výrobku. Všechny tyto osoby zákon v § 5 odst. 1 shrnuje pod pojem „výrobce“ a klade jim v odst. 3 povinnost uvádět na trh pouze bezpečné výrobky. Další osoby v dodavatelském řetězci na trhu EU mají postavení distributora a dle § 5 odst. 4 nesmí distribuovat takové výrobky uvedené na trh, o nichž na základě svých informací a odborných znalostí ví nebo mohou předpokládat, že požadavkům na bezpečnost výrobků neodpovídají.

Zákon dále v § 4 a 5 obsahuje řadu dalších povinností výrobců a distributorů, pokud jde o vybavení výrobku potřebnou dokumentací, vč. upozornění na tzv. zbytková rizika (§ 4 odst. 4), sledování bezpečnosti výrobků již uvedených na trh, ohlašování výskytu nebezpečných výrobků a spolupráci s orgánem dozoru. Tím se rozumí orgán příslušný podle zvláštního právního předpisu s ohledem na povahu konkrétního výrobku; nelze-li příslušnost takto určit, je k dozoru příslušná ČOI.

ZÁKON Č. 22/1997 SB.

… se pak vztahuje pouze na tzv. stanovené výrobky, tj. takové, které spadají pod alespoň jedno z nařízení vlády, která byla vydána k provedení tohoto zákona, případně pod nařízení EU adaptované tímto zákonem a která podléhají dozoru ČOI. Věcná působnost  těchto nařízení vlády může být vymezena buď podle druhu výrobku (jde např. o hračky, stavební výrobky, strojní zařízení, aerosolové rozprašovače atd.), anebo podle určité vlastnosti výrobku, která je závazně upravena (tj. např. emise hluku či omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních).

Před uvedením stanoveného výrobku na trh EU musí úspěšně proběhnout posouzení shody s technickými požadavky ve všech nařízeních, která se na něj vztahují, což se osvědčuje vydáním prohlášení o shodě a umístěním označení shody na výrobek (až na výjimky jde o písmena „CE“). Hlavní odpovědnost vůči orgánu dozoru za řádné posouzení a osvědčení shody výrobku nese buď jeho výrobce, anebo v případě dovozu ze zemí mimo EU jeho dovozce. Pro další pohyb stanoveného výrobku v rámci evropského trhu, a to i mezi hranicemi členských států EU, již není třeba shodu opětovně posuzovat. Obchodníci však musí jednat s odbornou péčí, tak aby zabránili distribuci výrobků zjevně nesplňujících požadavky zákona, a zejména by se měli zajímat o řádné osvědčení shody na výrobku. Z toho mimo jiné plyne, že nejen výrobce či dovozce, ale i distributor výrobku by měl vědět, zda jde o výrobek stanovený k povinnému posuzování shody, či nikoli, neboť na tom záleží, zda má, či nemá nést označení shody. Zákon dále obecně upravuje v § 13 řadu dalších povinností výrobců, dovozců a distributorů, přičemž jejich rozsah se může u různých stanovených výrobků lišit. Je tedy třeba přihlížet i k tomu, jak v mezích zákona konkretizuje danou povinnost příslušné nařízení vlády.

U těch stanovených výrobků, které jsou současně určeny pro spotřebitele, anebo lze jejich užití spotřebitelem rozumně předvídat, se podpůrně uplatní též výše uvedený zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků.

ZÁKON č. 90/2016 SB.

… vychází z týchž principů jako výše uvedený zákon č. 22/1997 Sb. I zde vystupují určité skupiny stanovených výrobků, (např. elektrická zařízení určená pro používání v určitých mezích napětí, osobní ochranné prostředky, rekreační plavidla a vodní skútry, atp.), vymezené buď prováděcím nařízením vlády, které má svůj odraz v příslušné evropské směrnici, anebo přímo použitelným evropským předpisem. U těchto výrobků se před uvedením na evropský trh povinně posuzuje shoda se všemi relevantními technickými předpisy, načež se o tom vydává určitý dokument („EU prohlášení o shodě“) a na výrobek umísťuje označení shody („CE“). I zde platí, že hlavní deliktní odpovědnost za naplnění těchto postupů nesou evropský výrobce či dovozce, kteří uvedli daný výrobek na trh EU, přičemž následující články distribučního řetězce nemusí tyto postupy již opakovat, avšak určitou míru odpovědnosti za shodu výrobku rovněž nesou.

Ačkoli základní charakteristiky mají obě úpravy stejné, v případě zákona č. 90/2016 Sb. se jedná o předpis, který je určen v právním řádu ČR k zajištění aplikace evropských předpisů vypracovaných již dle tzv. nového legislativního rámce (jehož vzorová ustanovení lze nalézt v rozhodnutí EP a Rady č. 768/2008/ES). Proces uvádění výrobků na evropský trh je v této pozdější legislativě EU podrobněji rozpracován, včetně úpravy povinností hospodářských subjektů a činnosti orgánu dozoru. V zájmu přehlednosti byl tedy pro zavedení těchto novějších evropských předpisů do praxe v ČR zvolen postup spočívající v přijetí samostatného zákona.

Pro upřesnění je potřeba doplnit, že jeden a tentýž výrobek může být klasifikován jako stanovený k posuzování shody jak v režimu zákona č. 22/1997 Sb., tak i v režimu zákona č. 90/2016 Sb. Aplikace těchto přepisů se tedy navzájem nevylučují a konkrétní výrobek se rovněž může stát z různých hledisek předmětem kontroly ČOI podle obou těchto zákonů.

Jinak i zde platí, že u těch výrobků, které jsou určeny pro spotřebitele, anebo lze jejich užití spotřebitelem rozumně předvídat, se podpůrně uplatní též výše uvedený zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků.

2024 © Česká obchodní inspekce, Všechna práva vyhrazena