Podle § 254 odst. 2 písm. a) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, „Příjemci nenáleží úplata za použití platebního prostředku, u něhož je mezibankovní poplatek podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího mezibankovní poplatky za karetní platební transakce upraven v kapitole II tohoto nařízení, a za platební služby, na které se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie upravující požadavky pro úhrady a inkasa v eurech“. V praxi se jedná o platby běžnými debetními a kreditními kartami asociací Visa a MasterCard. Regulace se netýká karet vydaných pro komerční klientelu a některých měně typických platebních karet.
V případě, že příjemce platby poplatek v rozporu se zákonem o platebním styku účtuje, může se dle našeho názoru jednat o bezdůvodné obohacení, přičemž držitel platební karty, který takový poplatek uhradil, se může občanskoprávní cestou domáhat jeho vrácení. Zákon o platebním styku nicméně nespecifikuje žádné veřejnoprávní sankce za vybírání poplatku a Česká obchodní inspekce tedy nemá pravomoc jeho porušení postihovat formou ukládání pokut nebo jinými donucujícími opatřeními. ČOI je oprávněna kontrolovat pouze dodržování § 3 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který stanoví, že „Prodávající nesmí po spotřebiteli v souvislosti s použitým způsobem placení požadovat poplatek převyšující přímé náklady, které prodávajícímu v souvislosti s tímto způsobem placení vznikají.“ Česká obchodní inspekce tedy může kontrolovat pouze poplatky, které prodávající požaduje po spotřebiteli (nikoliv jiným zákazníkům, kteří spotřebiteli nejsou), a to jen tehdy, pokud poplatek převyšuje přímé náklady prodávajícího. Maximální regulovaná výše poplatků v rámci evropské regulace se týká pouze mezibankovních poplatků, nikoliv poplatků, které hradí prodávající za přijímání karet. Prodávajícímu tedy mohou vznikat v souvislosti s přijímáním platebních karet i výrazně vyšší přímé náklady, než je regulovaná výše mezibankovních poplatků.
Pokud mezi spotřebitelem a prodávajícím vznikl spor ohledně vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s poplatky za platby kartou, může spotřebitel podat návrh na zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu (ADR) u ČOI.
Kde je to upraveno: § 3 odst. 2 a § 12 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele; § 1811 odst. 2 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; § 254 odst. 2 písm. a) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku