Informační povinnosti prodávajícího upravuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, zejména v ustanoveních § 9 až 14. Vedle toho je však nutno upozornit na úpravu nekalých obchodních praktik, kde zejména zákaz klamavých konání (§ 5) a klamavých opomenutí (§ 5a) rovněž v podstatě reguluje, jakým způsobem mohou podnikatelské subjekty podávat informace v rámci svých obchodních praktik vůči spotřebiteli a co vše mu musí sdělit. Od roku 2023 taktéž platí, že porušení různých informačních povinností podnikatele ve vztahu k spotřebiteli, které obsahuje občanský zákoník (§ 1811, 1820, 1824 až 1828), je po novu přestupkem dle zákona o ochraně spotřebitele.
Podle § 9 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající je povinen řádně informovat o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Je-li to potřebné s ohledem na povahu prodávaného výrobku nebo poskytované služby a způsob a dobu jejich užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v písemném návodu a aby byly srozumitelné. Prodávající poskytne spotřebiteli tento návod na trvalém nosiči dat. Návod v listinné podobě se poskytne, pokud o to spotřebitel požádá a není-li to s ohledem na okolnosti nebo způsob uzavření smlouvy, vlastnosti prodávaného výrobku nebo charakter poskytované služby nepřiměřené.
Výše uvedené informační povinnosti se však týkají pouze výrobků, u kterých může mít taková informace pro spotřebitele význam. Nevztahují se tedy na případy, kdy se jedná o zřejmé nebo obecně známé skutečnosti.
Prodávající se někdy může snažit omlouvat nedodání potřebných informací tím, že mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Tím se ovšem prodávající své odpovědnosti vůči spotřebiteli dle zákona nemůže zprostit.
Zákon rovněž stanoví, které údaje musí výrobek nést. Prodávající tak musí podle § 10 zákona o ochraně spotřebitele zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo viditelně a srozumitelně označeny označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, a pokud to povaha výrobku nebo forma prodeje vyžaduje, názvem výrobku, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru a dalšími údaji potřebnými podle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití.
Nelze-li prodávané výrobky označit přímo, musí je prodávající viditelně a srozumitelně označit těmito údaji jiným vhodným způsobem. A není-li to možné nebo účelné vzhledem k jejich povaze, je prodávající povinen tyto údaje na požádání spotřebitele nebo kontrolních orgánů pravdivě sdělit, popřípadě doložit.
Ve vztahu k obuvi je materiálové značení upraveno zvlášť v § 10a spolu s prováděcí vyhláškou č. 265/2000 Sb. Obdobně je tomu u křišťálového skla, kde je zvláštní úpravou § 18a ve spojení s vyhláškou č. 379/2000 Sb. V případě označování textilních výrobků zákon odkazuje na přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1007/2011.
Dále prodávající nesmí odstraňovat ani měnit označení výrobků ani jiné údaje uvedené výrobcem, dovozcem nebo dodavatelem. Tento zákaz se týká i nechvalně známého přelepování časových údajů na výrobku, jako jsou doba minimální trvanlivosti a doba použitelnosti, resp. spotřeby.
Na prodej použitých výrobků se vztahuje tato regulace označování pouze přiměřeně. Zato však při jejich prodeji (a rovněž u upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny) platí, že prodávající musí na tyto skutečnosti spotřebitele předem zřetelně upozornit. Takové výrobky musí být prodávány odděleně od ostatních. A v místě vyhrazeném k prodeji těchto skupin výrobků nesmí být uloženy předměty, které neslouží k prodeji.
Informace o výrobcích a službách musí být uvedeny v českém jazyce (§ 11). Některé z těchto informací lze poskytnout i v podobě symbolů (piktogramů), které však musí být srozumitelné, čitelné a úplné. V případě prodeje výrobků, při jejichž označení byly symboly (piktogramy) použity, je rovněž prodávající povinen na požádání vysvětlit nebo vhodně zpřístupnit spotřebiteli jejich význam.
Zvláštní regulaci informační povinnosti obsahuje zákon rovněž pro prodej zboží poskytování služeb prostřednictvím internetu (§ 11a) a pro provozování on-line tržiště (§ 11b).
V § 12 a 12a zákon reguluje poskytování údajů o ceně. Dle § 12 informuje prodávající spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb v souladu s cenovými předpisy.
Souladem s cenovým předpisem, na který se tu odkazuje, je pak třeba rozumět zejména naplnění požadavků § 13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, který upravuje danou problematiku následovně:
Prodávající je povinen při nabídce a prodeji zboží (jímž se zde rozumí i služby) poskytnout informaci spotřebiteli tak, aby měl možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží, pokud zákon o cenách nestanoví jinak, a to
a) označit zboží cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám,
b) zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků,
c) zpřístupnit tuto cenu jiným přiměřeným způsobem, nelze-li označit zboží cenou způsoby uvedenými v písmenu a) nebo b),
d) předložit nabídkový ceník dílů a činností, pokud se zboží sestavuje z běžných dílů nebo činností na základě zvláštních požadavků kupujícího, nebo
e) oznámit kupujícímu odhad ceny, nelze-li podat informaci o ceně způsoby uvedenými v písmenech a) až d).
Cenou se zde u výrobků rozumí konečná nabídková cena, která zahrnuje všechny daně, cla a poplatky.
V § 12a zákon o ochraně spotřebitele dále reguluje cenové informace ve vztahu k údajům o slevách.
Podle § 12a odst. 1 musí informace o slevě z ceny výrobku obsahovat informaci o nejnižší ceně výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával
a) v době 30 dnů před poskytnutím slevy,
b) od okamžiku, kdy začal výrobek nabízet a prodávat, do okamžiku poskytnutí slevy, pokud je výrobek v prodeji dobu kratší než 30 dnů, nebo
c) v době 30 dnů před prvním poskytnutím slevy, zvyšuje-li prodávající slevu z ceny postupně (tj. provádí stálé a postupné zlevňování výrobku).
Tato úprava se však nevztahuje na výrobky, které podléhají rychlé zkáze, nebo výrobky s krátkou dobou spotřeby.
Informační povinnost prodejce se týká i reklamací výrobků a služeb. Prodávající je dle § 13 povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění, spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit. Mimo ohlášenou provozovnu je prodávající povinen poskytnout v písemné formě též název nebo jméno a adresu prodávajícího, u něhož lze po ukončení takového prodeje výrobků nebo poskytování služeb uplatnit reklamaci.
Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů (ADR), vč. informační povinnosti prodávajícího naleznete zde.